Rozhovor s Marií Hamákovou

Rozhovor s nadějnou autorkou Marií Hamákovou

Starých bardů nemělo cenu se ptát, co je přivedlo k psaní, tu otázku slyšeli už tisíckrát, ale tebe se zeptám. Co tě přivedlo k psaní?

K psaní mě přivedl můj děda, který se mu věnoval celý život. Od maličká mi kladl na srdce, ať píšu, že ve mně něco je. Nikdy jsem mu to nevěřila. Většina mých pokusů skončila v šuplíku. Dokázal mě přemluvit jen na pár článků do novin a časopisů. Jenže sen napsat knihu ve mně zůstával dál. Pořádně mě rozepsala až skupina OSK v čele se spisovatelkou Veronikou Matysovou.

Co si myslíš, že je na psaní nejtěžší?

Pro mě osobně je to psací flow, které mám poměrně často. Nejraději bych seděla a psala celé dny, jenže to nejde. Samu sebe tak musím často odtrhávat od klávesnice. V začátcích pro mě bylo nejtěžší svěřit své texty druhým a otevřít se jejich konstruktivní kritice.

Jakou jednu jedinou radu bys dala začínajícím spisovatelům?

Nebuďte na to sami.

Přiblížíš nám projekt Kde autoři pomáhají a zvláště kampaň, která právě probíhá?

Projekt Kde autoři pomáhají vznikl na podporu začínajících autorů a zároveň jako pomoc pro potřebné. Seznámila jsem se s ním díky jeho prvnímu sborníku Letní kraťasy, který pomáhal Domu pro Julii. Současný projekt začal jako soutěž, ve které se utkali začínající autoři o místo v novém sborníku vedle autorek Jany Jánské a Sarah Parsley. Od začátku se vědělo, že půjde výtěžek na zvířátka, konkrétně na útulek Dog Planet. Moc doufám, že jim pomůžeme co nejvíce.

A poslední otázka, prozradíš nám o sobě něco, co málokdo ví, ať už se to týká psaní, nebo ne?

Málokdo o mně ví, že mám slabost pro krásný porcelán.

Rozhovor pro vás vedla Šárka Hieková.

Foto od Marie Hamákové.